Na Balkán: Albánie po druhé

25.11.2024

Poslední dny v Albánii

25. listopad ( 135. den )

Z krásných kaňonů míříme k hranicím na jihu Albánie. Na cestě do další země máme v plánu již jen několik posledních zastávek. Tou první je město Gjirokastër a jeho rozlehlá pevnost ležící na vrcholku nad městem.

Vstupné je zhruba 120 Kč na osobu, za Matyáše nechtějí nic. Uvnitř pevnosti se nalézá mimo jiné i ukořistěné dělostřelectvo a vojenské muzeum. Na vlastní oči můžeme vidět velké množství zbraní, od těch ručních až po velký tank a protiletadlová děla. Prohlídka je velmi zajímavá a všechny nás moc baví. Po návratu do auta odjíždíme najít nějaké místo na přespání.

K prameni řeky Bistrice

Druhý den chceme navštívit nedaleký pramen průzračné řeky Bistrica. Syri i Kaltër, neboli Modré Oko je velmi oblíbená turistická atrakce. Parkoviště i vstup je k prameni zpoplatněn, avšak ceny jsou rozumné. Navíc u vstupu je možné si zapůjčit elektrickou motorku. Na popud Markéty na jedné z nich s Matyášem vyrážíme po asfaltové silničce k Modrému Oku. V jeho okolí je již celkem dost lidí a trochu kazí atmosféru pěkného místa. Z vyhlídky nad pramenem je vidět až do hloubky 50 metrů, tak průzračná voda se zde nachází.

Zpátky k autu jedeme zase na naší vypůjčené motorce, které tu jsou velmi oblíbené.

Návštěva starověkého města a koupání v moři

Odpoledne končíme den návštěvou starověkého města Butrint. Jeho značné množství poměrně zachovalých vykopávek odhaluje velkou rozlohu města. Památky, mezi které patří amfiteátr, bazilika, či akropolis natáčím na kameru.

Poslední den v Albánii trávíme potápěním se v průzračném moři, neboť místo na parkování jsme našli hned u pláže. Jak už to však v této zemi bývá, všude jsou odpadky, ale moře je čisté.

Večer u nás zastavuje auto a vystupuje z něj dvojice postarších lidí, kteří o kus dál něco dělali na pláži. Lámanou angličtinou nám vysvětlují, že jsme na jejich pozemku a sprcha, kterou používáme, jim patří také. Pokud tu prý chceme přespat, požadují 10 euro. To se nám s Markét zdá moc a chystáme se odjet. Když to pár vidí, po rychlé poradě slevují na polovinu. S tím už souhlasíme, částku jim předáváme a oni odjíždějí. Večer ještě všichni využíváme sprchu k umytí a vyprání spodního prádla. Ráno se jdeme opět vykoupat, ale po chvilce přichází paní s menší holkou. A i ona po nás chce tentokrát 12 euro za parkování. S úsměvem jí vysvětlujeme, že už jsme platili a jí nic nedáme. Žena dělá překvapenou, ale poté s kroucením hlavy odchází pryč. Patrně si zkoušela lehce přivydělat nějakou tu kačku.

Odpoledne definitivně opouštíme Albánii a ocitáme se v Řecku.

Návštěva albánských kaňonů

15. listopad ( 125. den )

Ze severu Albánie přes písečnou dunu u Shëngjinu a národní park Rodoni míříme do vnitrozemí ke krásnému kaňonu Osum. Prohlídku hlavní metropole země jsme vynechali, neboť nás příliš neláká a raději si prohlídneme daleko menší město Berat, ležící cestou do kaňonu. Parkujeme v centru městečka a velmi zajímavou prohlídku historické části města s rozlehlou pevností zakončujeme obědem v místním fastfoodu. Markét si dává burrito, Mates velký hot dog a já volím menší formu Kebabu. Dohromady vše vychází na 600 leků, což je v přepočtu asi 180,-. Konečně nějaké jídlo kromě zeleniny a ovoce, které je levnější než u nás. Bohužel stravovat se touto formou se příliš často nedá.

Parkování u řeky

Odpoledne přijíždíme do zmíněného kaňonu a aplikace nás zavádí přímo k řece na kamenitý břeh, kde už parkuje několik karavanů, z velké části těch německých.

Druhý den po snídani vyrážíme na krátký výlet kolem koryta řeky se závěrečným koupáním v ledové řece. Přes počáteční nadšení se nakonec odvážím jen já, neboť teplota vody je dost nízká. Zbytek dne a ten následující si užíváme slunečný a velmi teplý den.

Procházka nitrem kaňonu

Po dvou dnech je na čase opět trochu popojet. Na druhé straně pohoří se totiž nachází další moc pěkný kaňon. Tentokrát s názvem Lengarices a dle recenzí se v jeho blízkosti nacházejí termální prameny. Po dvou hodinách jízdy přijíždíme na pískové, velmi rozlehlé parkoviště kousek od vstupu do kaňonu. K našemu překvapení se jedná o neplacené parkování a navíc jsou zde oddělená místa pro stání automobilů. Připadáme si jako někde v kempu. Rychle se převlékáme do plavek a už se hrneme vyzkoušet termální pramen. Ten opravdu vytéká z kaňonu a od ledové vody je oddělen jen několikametrovou mezerou písku a kamení. O kousek dál se oba tyto prameny spojují a vytváří tak proud vody různé teploty. Z jedné strany je voda ledová a od půlky pramene zase teplá.

Nicméně zdejší termální pramen bohužel nepatří mezi ty nejteplejší a jeho voda je spíše vlažná. Je to sice oproti okolní řece milá změna, ale moc jsem se těšil na pořádně horkou lázeň. Přeci jen jsme letos ještě nebyli v kempu a teplá koupel by byla příjemná změna. Další ráno si balíme batůžek a jdeme zkusit výlet kaňonem, v tuto roční dobu je hladina vody v něm nízká a umožňuje bezpečný průchod.

Ze začátku se brodíme jen po kotníky ve vodě, ale čím hlouběji jsme v kaňonu, tím hladina vody stoupá. Asi po třech kilometrech chůze potkáváme lidi jdoucí v protisměru, kteří nás informují o těžké průchodnosti kaňonu o kousek dál. Voda je tam prý už hodně nad pás a vzhledem k tomu, že s sebou máme Matyáše a také Samíka, i my se otáčíme a vracíme zpátky. Každopádně je procházka po dně kaňonu velmi krásným zážitkem a všem se nám moc líbí. Cestou zpět si ještě jdeme užít vlahé vody pramene a následující den se opět posuneme dále.

Před sebou máme poslední dny v Albánii a první v nové zemi Řecku. Tím se konečně vrátíme do EU a odpadnou nám starosti s nákupem Simkaret, které tu zrovna také nejsou levné.

Znovu v Albánii

5. listopad ( 115. den )

Opustili jsme Černou Horu, která v nás zanechala nádherné vzpomínky na úžasnou přírodu plnou vysokých pohoří, národních parků a kouzelných kaňonů. Oba jsme se s Markét shodli, že se sem musíme ještě někdy vrátit, neboť zdejší krajina je prostě jedinečná.

Druhá šance pro Albánii

Pokračujeme v naší cestě na jih Balkánu a ocitáme se podruhé v Albánii. První zastavení v nás zanechalo velmi smíšené pocity a svým způsobem tak dáváme této zemi ještě jednu šanci.

Malebné údolí Thethi

Naše první cesta míří do patrně nejznámějšího místa celé země. Údolí Thethi navštívil asi každý, kdo po Albánii cestoval. Ještě nedávno vedla do údolí kamenitá cesta, ale světě div se, nyní sem vede nová asfaltka. Škoda jen, že stavitelé cestu trošku nerozšířili a ponechali ji v původní úzké podobě. Řidiče tak čeká zhruba 60 kilometrů obtížného vyhýbání se s protijedoucími vozy. Navíc vzhledem k malé síti silnic v Albánii je i tato cesta slepá a celý proces vás tak čeká znovu při zpáteční cestě.
Nicméně po několikahodinové cestě tak přijíždíme do údolí Thethi, které dostává své pověsti. Krajina je tady opravdu skvostná, navíc centrum malého městečka není ještě příliš komerčně zruinované a vše tak působí velmi skromným dojmem. Většinu ubytování poskytují místní ve svých domech, nebo v přistavených dřevěných chatkách.
Parkujeme na kamenitém parkovišti v centru Thethi, kde trávíme několik nocí. Kolem nás teče průzračná řeka Lumi i Thethit, nad námi se tyčí velké pohoří a neustále někdo projíždí na zipline. Tato adrenalinová zábava je na Balkáně celkem oblíbená.

Malebné údolí Thethi

Výlet údolím

Druhý den se vydáváme na cestu údolím po značené turistické trase. Cesta vede malebným korytem řeky kolem malého kaňonu až k modrému oku. Tento nádherný vodopád s tůní průzračné vody se nalézá uprostřed lesů a je opravdovým zážitkem. Bohužel nedaleké parkoviště a nová silnice způsobuje obrovský počet turistů v jeho okolí, což trochu kazí jinak nádhernou procházku.

Výlet do hor, ale kudy?

Dalšího dne chceme využít okolních skal k nějaké té horské túře, a tak hledáme na mapách nějakou značenou trasu. K našemu překvapení tu jich příliš není. Jak později zjišťujeme, toto platí o celé zemi. Bohužel i v tomto směru Albánie neskutečné zaostává za jinými státy, i když její potenciál je v této oblasti obrovský.
S Market se tak vydáváme po značených i neznačených cestách, což jsou bohužel ve většině případech jen vyšlapané a zarostlé cestičky od dobytka, které většinou nikam nevedou. Člověka až zabolí u srdce, když vidí tu okolní krajinu, která je však téměř nedostupná.
Po třech dnech tedy opouštíme údolí Thethi, neboť kromě cesty údolím a ještě jedné trasy do hor se prostě nedá nikam jít. Avšak abych jen tohle místo nehanil, krajina v údolí je opravdu nádherná a stojí rozhodně za návštěvu. Často sem jezdí autobusy a turisti se odtud vydávají na několikadenní pochody, třeba až do Prokletých hor v Černé Hoře.

Více na jih

Vracíme se tedy stejnou cestou zpět a v nejbližším městě doplňujeme vodu a potraviny. Vše jsme totiž v odříznutých Thethách naprosto vyčerpali.
Zastavujeme u středně velkého krámu, ale opět narážíme na velmi drahé potraviny. Kupujeme tedy jen základní věci a rychle krám opouštíme. Zeleninu s ovocem dokupujeme na nedaleké tržnici, kde je cena přeci jen rozumná. Výdaje za potraviny na Balkáně nám dělají trošku starosti. Opravdu jsme nečekali, že tu vše bude o tolik dražší než u nás a vůbec nechápu, jak to místní dělají. Myslím si, že zdejší ekonomika má velké problémy, neboť nevěřím v tak vysoké platy občanů, aby si mohli tohle dovolit.
Nicméně jíst se musí a ušetřit budeme muset holt jinde.
Opouštíme tedy sever Albánie a pomalu se přesouváme více na jih.