Sardínie - kolem dokola

05.02.2022

Když jsme na tento ostrov před čtyřmi týdny připlouvali, příliš jsme nevěděli, co nás čeká. Jelikož jsme tuto zemi neměli v plánu, nic jsme si o ní dopředu nezjišťovali. Avšak první den po probuzení kousíček od přístavu jsme spatřili to krásné pobřeží s úžasně modrou vodou. Hned jsme tušili, že tady se nám nejspíše bude líbit 🙂. Na cestování po severu nás nejvíce zaujal uměle připojený ostrov Capo Testa a jeho krásné žulové skály. Také skalnaté výběžky Capo Caccia a Stintino se strmými útesy nad mořem. Na východním pobřeží zase úžasná oblast Golfo di Orosei. Tohle místo bych nazval rájem na zemi. Fascinující skalnaté pobřeží s těmi nejpohádkovějšími plážemi, které jsme kdy viděli. Velké množství nádherných jeskyň jen kousek nad hladinou moře. Navíc celý záliv je obklopen pohoří s vrcholy kolem 1500 m.n.m, takže super příležitost pro nenáročnou horskou turistiku. No a v neposlední řadě, další úchvatné dílo přírody v podobě kaňonu Gorropu. Co se týče jihu tohoto ostrova, zde bych vyzdvihl středověké město Nora a také pár pěkných pláží. Západ Sardinie nás okouzlil bývalou důlní oblastí v okolí Buggerru. Zde najdete jedno úžasné místo s názvem Cala Domestica, které opravdu stojí za návštěvu. 


Co se týče pohonných hmot, jsou zde ještě dražší než v Itálii. My jsme tady tankovali zhruba kolem 1,6 euro/litr a někdy i víc. Ceny potravin jsou zhruba stejné jako v jiných zemí Evropy, jen opět upozorňuji na nakupování ve větších marketech, jako např. Eurospin, Lidl a Conad. Ty malé se vám strašně prodraží a výběr v nich je špatný. Navíc spousta z nich má přes poledne zavřeno a otevírají až kolem 16h.
Silnice tu mají o poznání lepší než v Itálii, a to platí i o nepořádku. Stále je ho tu na nás hodně, ale když budu srovnávat s minulou zkušeností, tak je to o dost lepší. 
Závěrem chci říct, že jsme Sardinii procestovali celou dokola a strávili tu téměř měsíc. Moc se nám líbila, a i když jsme tu neměli vysoké pohoří, zcela nám to vynahradila jinými kouzly. Asi nikdy nezapomeneme na tak úžasné koupání v tak průzračné vodě. Na krásná středověká města, která za několik stovek let zcela pohltí moře. Tajemné stavby Nuragy, které i po 4 000 let stále neodhalily svůj pravý účel a spousty, spousty jiného. Prostě tento ostrůvek má své nesmírně nádherné kouzlo, které když člověk jednou okusí, bude se sem chtít vracet.



Poslední dny na ostrově - den 97.

Dnešní noc trávíme kousíček za městečkem Buggerru u silnice nad velikou písečnou pláží, na které se ve velkých vlnách prohání několik surfařů. Podmínky na tomto místě jsou pro ně zřejmě ideální. Druhý den dopoledne si jdu zaběhat po místních kopcích a Markét s malým si jdou hrát na pláž. Když se vrátím, jdu se osvěžit do parádních vln. Je překvapivé, jakou mají sílu a skoro má člověk problém se z nich dostat zpátky na břeh, proto v důsledku velkého respektu k nim se neodvážím více jak pár metrů od břehu. Večer se chystáme ke spánku, když v tom se ozve zaklepání na naše dveře dodávky. Oba s Markét tušíme, co to asi znamená. Dva pánové z nějaké ostrahy nás slušně žádají, abychom my i ostatní karavany využili místní kemping ve městě. Zde je totiž nocování zakázáno. My této nabídky nevyužíváme a raději se vracíme zpět na naší pláž s kočkami. Druhý den ráno vyrážíme dále po pobřeží na sever ostrova. Jako další bod naší cesty po Sardinii volíme malinkatý výběžek, kde se nachází středověké město Tharros. Tato památka pochází z období římské říše a počátků křesťanství. Kromě posvátného místa Féničanů lze zhlédnout lázně, základy chrámu a část osídlení se zbytky domů a dílen řemeslníků. Většinu dřívějších nálezů lze spatřit v archeologických muzeích v Cagliari a v Cabrasu. Na místo přijíždíme pozdě odpoledne, takže návštěvu necháváme na druhý den a jdeme pouze omrknout nedaleký maják s věží. 

Ráno se budíme opět do upršené oblohy, a tak volíme náhradní variantu, kterou je nedaleké muzeum Tharrosu. Zde se mimo mnoho jiných zajímavostí dozvídáme, že nedaleko odtud se nachází jeden z větších nuragů, které jsou symbolem této země. No a co bychom to byli za cestovatele, kdybychom jeden pořádný s názvem Nuraghe Losa nenavštívili. Po tomto ostrově je těchto dávných staveb mnoho a potkáte se s nimi téměř na každém výletě. Ovšem většina z nich jsou malé a téměř rozpadlé. Vstupné je celkem vysoké a za osobu platíme 12 euro, ale to se nedá nic dělat. Nurag má jen pár místností, ale i tak je z něj cítit kouzlo tajemství a krátká návštěva se nám všem moc líbí. Blíží se termín našeho nalodění na trajekt, a tak se k němu zase trochu přibližujeme. Poslední zastávkou nám je malý výčnělek do moře s názvem Capo Caccia, na kterém se nachází spousta jeskyň i krásné pěší trasy po skalnatém pobřeží. Daří se nám tu najít jedno velmi pěkné místo na parkování, hned u turistických cestiček. Odpoledne je krásné počasí, a tak vyrážíme na zhruba 6 km výlet kolem majáku k Neptunově jeskyni. Bohužel k naší smůle je z důvodu špatných mořských podmínek uzavřená. Docela nás to mrzí, neboť tato jeskyně vypadala opravdu zajímavě. Toto místo mělo být naším posledním cílem, ale druhý den dostáváme zprávu, že náš trajekt se ruší a posouvá o den déle. 

Z tohoto důvodu se tedy posouváme ještě blíže přístavu do městečka Stintino. Jak jsme se dočetli, tato malá část této země je hojně navštěvovaná turisty a i dnes 10. října je tady celkem dost karavanů. Většinu z nich tvoří surfaři a spousta dalších lidí, co se na vodě prohánějí na nejrůznějších věcech. Parkujeme na parkovišti hned nad pláží. . Když si prohlížím místní travnaté plochy, spousta z nich je zryta od prasat. Večer již za úplné tmy se jdu přes ulici vyčůrat, když v tom se vedle mě objeví dva psi. Jdu raději zpět do auta, neboť nevím, co jsou zač. Když lezu do dodávky, procházejí vedle nás pod lampou. Jejich nahrbená záda ukazují, jak jsem se mýlil, nejsou to psi, ale dva celkem velcí divočáci. Rychle volám Matyho a Markét, aby se šli podívat. S úžasem na ně všichni koukáme, jak si v klídku kráčí po chodníku kolem karavanů, jako by se nic nedělo.

Druhý den po krátkém výletu po pobřeží si jdeme hrát na pláž, když v tom další zpráva, na trajekt budeme potřebovat jakousi registraci, po níž obdržíme QR kód. Moje šikovná Markét rychle vše překládá do angličtiny a registruje nás na uvedených stránkách. Doufáme, že QR kód obdržíme včas. Ten naštěstí za pár minut máme, a tak si můžeme oddychnout. Za hodinu další zpráva, že náš trajekt vyplouvá o 2,5 hodiny déle. Místo deváté hodiny večer budeme v Barceloně kolem půlnoci, no nic moc, ale hlavně ať už jsme na lodi. Podivné čachry kolem odjezdu se nám už začínají lehce nelíbí. 11. října v 11:15 h zvedáme kotvy z přístavu Porto Torres a v dálce mizí tento nádherný ostrov, který v nás zanechal spoustu úžasných pocitů.


Středověké město i rajská pláž - den 90.

Když dopoledne projíždíme metropolí Sardinie, po dnech dešťů nás vítá zcela modrá obloha. Venku je hodně nad 20 stupňů, takže toho využíváme a jdeme se vykoupat. Auto parkujeme vedle obrovské pláže, podél které vede i pěkná cyklostezka. Ještě než sebou plácneme do písku, rozhodneme se nejprve si trošku zasportovat. Já se převlékám do běžeckého a Markét s Matym si berou kolobrndy. Děláme zhruba 10 km okruh a cestou zpět projíždíme kolem jezera s velkým množstvím plameňáků, kteří jsou v této oblasti poměrně běžní. Zbytek dne se už věnujeme pouze koupání v moři. Pozdě odpoledne pokračujeme dalších pár kilometrů k městu Pula. Poblíž něj se totiž nachází jedno z nejstarších středověkých měst v celé zemi, které chceme druhý den navštívit. Po snídani vyrážíme k branám historické památky s názvem Nora. Dozvídáme se, že městečko je opravdu první město na celé Sardinii a ve své době bylo velmi důležitým obchodním místem. Protože se však jižní část Sardinie potápí do Středozemního moře, podstatná část města se nachází již pod vodou.

Druhý den opět prší, a tak přejíždíme dále s nadějí, že zatažené obloze ujedeme. To se však nekoná a za stálého deště nacházíme úchvatné místo k nocování, pláž Cala Domestica. Vedlejší kemping pro karavany je již zavřený, a tak dodávku necháváme na parkovišti kousíček od pláže. Toto místo je úžasné tím, že mimo krásného koupání je obklopeno vápencovým pobřežím na obou stranách. Dá se tak odtud podniknout několik zajímavých výletů. Počasí je jak na střídačku, dopoledne hezky a odpoledne prší, takže do vln se dostaneme pouze jednou. I přesto tu celkem trávíme 3 noci, neboť se nám tu fakt líbí a na turistiku trochu kapek nevadí. Na tuto situaci navíc máme super bundy do deště od firmy Hannah, které jsou opravdu kvalitní. Dalším zajímavým zpestřením je tu asi 5 kočiček, které mají pod vedlejším stromem domeček a někdo je sem jezdí krmit. To se samozřejmě velmi líbí Matýskovi a často se na ně chodí dívat. Na pláži se nachází zavřená restaurace, jinak široko daleko není žádné jiné stavení. To oceníte především v noci, kdy jediným hlukem je chvilková nepohoda v kočičí rodině, nebo dunící moře. Na druhou stranu to má však i svůj menší problém a tím je obchod s potravinami, protože v nejbližším městečku Buggerru je jen malý krámek. Paní majitelka je sice velmi příjemná, ovšem její ceny jídla už tolik nejsou. Celá tato oblast je poznamenána důlní činností, po které zde zbylo i mnoho rozpadlých budov v okolí. Na výletech se z tabulí dozvíte mnoho informací a také například můžete kráčet ve stopách dávné železnice.

Po dně kaňonu - den 85.

Poslední den v tomto pohádkovém zálivu trávíme návštěvou kaňonu Gorropu. Toto úžasné dílo přírody je jedno z nejpozoruhodnějších a se svojí maximální hloubkou téměř 500 m i jedním z nejhlubších kaňonů v Evropě. Jedna z legend praví, že zde v dávných dobách žil ďábel, za kterým lidé chodili, aby mu svěřili své duše výměnou za pozemské bohatství. Většina z nich však skončila špatně, neboť přemoženi zoufalstvím často končili své životy sebevraždou. My se k branám kaňonu dostáváme celkem krátkou cestou ze sedla Passo Di Genna Silana, kde jsme také na parkovišti vedle restaurace přespali. U vstupu platíme 5 eur za dospělou osobu a po krátké přednášce v angličtině vyrážíme vstříc na zhruba 4 km chůzi po dně kaňonu. Matyáš navíc u vstupu dostává od pána na hlavu helmu. Celá trasa je rozdělena na 3 úseky. První, zelený je celkem nenáročný a jen občas přelézáme nějaký ten balvan. Druhá žlutá část už je náročnější a celá její délka vede po obrovských kamenech, kde si občas musíme podávat ruce a malého. Červená a nejtěžší část už není pro chůzi s dítětem vhodná. Zde tedy končíme a po lehkém občerstvení vyrážíme stejnou cestou zpět. Celou dobu kráčíme mezi obrovskými stěnami skal a z pohledů vzhůru nás lehce bolí za krkem :-) . Je zvláštní, jak si tady dole mezi dvěmi obrovskými bloky z kamene, místy pouze 4 metry od sebe, člověk připadá zcela maličký. Je to úchvatná podívaná, která opravdu stojí za návštěvu. Zvláště děti si zde užijí parádního přelézání kamenů a různých uliček. Otevřeno tu mají téměř celý rok od 10 h ráno do 17 h večer. Odpoledne se vracíme k autu a pokračujeme dále na jih Sardinie.

Náš další cíl je pobřežní část u města Costa Rei, což je další velmi oblíbené místo navštěvované turisty. První dva dny nám tu prší, a tak toho využíváme k nákupu jídla, tankování paliva, doplnění pitné vody, praní prádla v samoobslužné pračce a taky malých úprav na dodávce. Třetí den konečně vylézá sluníčko, a tak si děláme malý výlet po pobřeží s koupáním na písečné pláži. Fouká lehký větřík, ale i tak tu jsou opět parádní vlny. Jdeme se tedy koupat všichni tři, avšak po pár minutách nás s Matyášem jedna pořádná vlna spláchne a mladej utíká ven z vody. Prý už mu to pro dnešek stačí 😃. Já a Markét si ještě tuhle úžasnou houpačku chvilku užíváme. Následující den je opět ošklivo, a tak popojíždíme směr hlavní město Sardinie, Cagliari.

Evropský karibik - den 80.

 Ještě než začneme poznávat ty nejkrásnější pláže celé Sardinie, děláme si malou odbočku do hor na nějaký ten trek. Samozřejmě se nejedná o žádnou vysokohorskou túru, ale Monte Corrasi s výškou 1463 m.n.m. se na tomto ostrově řadí k těm vyšším. Výšlap je velmi hezká, celkem nenáročná turistika a příjemná změna, kdy se člověk vrátí zpátky k autu se silami v záloze. Navečer přejíždíme k blízkosti první pláže kousek od města Cala Gonone. Již za úplné tmy stavíme na parkovišti vedle silnice nad pláží Di Ziu Martine. Ráno nás budí hlasitý zvuk zvonku, který se čím dál více přibližuje. Když vyhlédneme okénkem ven, vidíme stádo koz, jak jdou po celé silnici kolem parkoviště. Za chvilku však přijíždějí jejich honáci a už je ženou do svahu nad silnicí. Celý den trávíme na této kamínkové pláži, kde je jen pár lidí. Voda je teploučká a úžasně průzračná. Užíváme si tak parádaního řijnového koupání a opalování. Zhruba v poledne nás k vodě přijde navštívit stádo koz z rána. Zcela bez ostychu procházejí mezi ležícími lidmi a olizují sůl z kamenů u vody. Když si dostatečně dopřejí slanou pochoutku a ožerou pár keřů, vracejí se zpět nahoru. 

Druhý den se jdeme podívat na další pláž s názvem Cala Luna. Ta je od parkoviště vzdálená zhruba 6 km chůze. Je to tedy výlet téměř na celý den. Avšak odměnou za ne úplně lehkou cestu nám je opravdu úchvatné místo. Bílý písek a průzračná voda vás opravdu přenesou někam kamsi do Karibiku. Je sice půlka října, ale i tak je na pláži celkem dost lidí. Nedovedu si to tu představit v plné sezóně. Nevede sem žádná sjízdná cesta, a tak možnosti, jak se sem dostat, jsou dvě. Buď jako my zhruba 6 km pochodem, a nebo po vodě. Pokud nedisponujete vlastním lodním prostředkem, je tu možnost zaplatit si loď, která sem připlouvá zhruba 4x denně. Ještě připomenu při cestě sem určitě neminout jeskyni Grotta del Bue marino. K ní vede železná lávka kolem skály nad tyrkysovou vodou. Je to opravdu magické místo. 

V dosahu našeho super strategického místa máme ještě jednu pláž, ta je zhruba 1 km a je úžasná tím, že kolem ní se z moře zvedají kolmé stěny skal, které jsou rájem horolezců. Jejich pro mě neskutečné výkony tak můžete sledovat přímo z deky, či vody. O parádním koupání se již netřeba zmiňovat. 

Zhruba po 4 dnech se přesouváme dále k blízkosti další pláže Cala Goloritze. Výchozí bod nám tentokrát poslouží místo pro karavany, kam je v tu dobu již vjezd zadarmo. Místo u vody je vzdálené jen 4 km, ale nenechte se zmást jako my, trasa je poměrně dost náročná. Cestou potkáváme spoustu zvířátek jako jsou oslíci, kozy, krávy a domácí prasata, vše tu pobíhá zcela navolno. Je to velmi zajímavé zpestření naší cesty k moři. Tato plážička je ze všech nejmenší a strmé skály nad ní poměrně rychle zakryjí hřejivé paprsky slunce. Na její kráse to však nic nemění. 

Jako poslední pláž v této oblasti volíme Cala Mariolu, na kterou nás čeká cesta o vzdálenosti zhruba 6 km. Tento trek je ze všech nejnáročnější, závěrečné klesání je téměř 3 km dlouhé a velmi prudké. Některé pasáže jsou celkem zajímavé, zvláště žebříky vyrobené svázaným dřevem působí celkem nejistě. Musím však uznat, že se ani jedno dřevo nepohlo a sestup tak byl zcela bezpečný. Jako poslední překážka k pláži nás čeká závěrečný žebřík z útesů dolů a pár metrů po balvanech. Pak už se ocitáme v cíli dnešního pochodu. Tuto poměrně velkou pláž máme zcela pro sebe, a tak si to dostatečně užíváme. Je zde i krásné místo na skákání ze zhruba třímetrové skály nad vodou a k jejímu pokoření se odhodlá i Markéta. Obloha se začíná lehce zatahovat, a tak vyrážíme na cestu zpět. Celé stoupání od moře malého nesu v nosítku a musím uznat, že jsem se zase cítil zcela vyčerpán jako před dvěma měsíci v Alpách. K dodávce přicházíme značně unavení a Matyáš za svůj výkon dostává od skupinky turistek sušenku. Když odjíždějí, mávají na malého s úsměvem od ucha k uchu. Jak to jen dělá 😃. 

Tento týden měl být naprosto pohodová válečka na plážích. Nikdo z nás nečekal poměrně obtížné cesty k některým z nich. Je to ale férové, že koupání na takto kouzelných místech naší přírody není zadarmo a buď si člověk za něj musí zaplatit v podobě lodního lístku, nebo si tam dojít po svých. 



Na ostrově - den 76.

Opět jsem vzhůru, je hluboká půlnoc a mně se stále nedaří usnout. Z velké části za to mohou dunivé zvuky motoru a lehké pohupování postele. Jak na lůžku pode mnou, tak i na protějším se spí. Nechápu, jak ty dva mohou v takových podmínkách usnout🙂, je to jako spát při lehkém zemětřesení. Když už přeci jen má znavená mysl upadne do lehkého spánku, ozývá se hlášení nejprve v Italštině a záhy v anglickém jazyce. Znění sice nerozumím, ale je mi jasné, že náš trajekt zhruba po 7 hodinách plavby dosáhne svého cíle a mé nohy se za okamžik poprvé v životě ocitnou na ostrově. Není to sice ten, který jsme si plánovali, ale změna je život. Původně jsme měli být na druhé straně Bonifáckého průlivu na Korsice, avšak dvojnásobné navýšení ceny za trajekt a zpoždění odjezdu nás přimělo hledat možnou variantu. Ta se nám naskytla v podobě neméně krásné Sardinie. Cena za trajekt byla 130 euro, tak jsme si ještě přikoupili kajutu na spaní. Cena se nám tak vyšplhala na 180 euro, ale oproti Korsice, kde základní cena začínala na 240 eurech, je to pořád hodně velký rozdíl.

Z Itálie jsme vypluli ve 22:30 h a u břehu ostrova jsme kolem 6 h ranní. Venku je ještě velká tma, takže kousek za přístavním městem Porto Torres hledáme místo na spaní. To se nám celkem rychle daří najít, a tak si jdeme ještě na pár hodin schrupnout. Když se kolem 10 hodiny kousek od moře probudíme, vidíme to nádherné skalnaté pobřeží a neskutečně modrou vodu. Popojíždíme o kus dál a po pár kilometrech nacházíme fantastické místo u vody. Je tu sice celkem dost karavanů, ale plac stojí opravdu za to. Parkujeme na malém útesu hned nad pěknou pláží. Voda je ještě teplá z léta a je tu kolem 25 stupňů. To byl také jeden z hlavních důvodů volby Sardinie, zde si totiž i v říjnu ještě můžete užít klasickou letní dovolenou. Jaká to milá změna oproti naší domovině, kde podle zpráv od známých pomalu začíná zima. První dva dny je celkem silný vítr, a tak si užíváme parádního koupání s velkými vlnami. Ty jsou opravdu super, ale pro Matyáše už jsou až příliš. Člověk má sám co dělat, aby silné nárazy vody zvládnul. Naštěstí se jich malej bojí, takže ani za námi do moře moc nechce. Třetí den silný vítr oslabuje, a tak si tmavě modré vody užíváme všichni tři.

Po pár dnech válení u vody si jeden den děláme výlet na Capo Testa, což je poloostrov na severu Sardinie. Původně se jednalo o ostrov, který byl však uměle spojen s pevninou. Tvoří ho klasické žulové skály Gallura, které jsou erodované větrem. Celá část je protkána cestičkami a vy si tak můžeme na spoustu skal vylézt. Nachází se zde maják, jeskyně i pár pěkných písečných pláží k vykoupání.

Zhruba po 5 dnech opouštíme sever Sardinie a míříme asi k nejoblíbenější destinaci na celém ostrově, a tím je Golfo di Orosei.