Mulhacén střecha Španělska

Délka trasy: 22,5 km

Náročnost: Velmi náročná

Převýšení: 1933 m.n.m.

Doba pohybu: 9:30 h 

Dostupnost: Krosna

Parkování: Neplacené parkoviště ve vesnici Trevélez

Mulhacén je se svojí výškou 3482 m.n.m nejvyšší horou pevninského Španělska a na jeho vrchol se i v prosinci dostanete v téměř letním oblečení. Dovolím si tvrdit, že takových míst ve většině Evropy asi moc není. Nejbližší cesta na tuto horu vede z lyžařského střediska Pradollano. To je ovšem jedno z mála míst Sierry Nevady, kde se v zimě drží sníh a tak na cestu z této strany bude patrně potřeba nějaké to vybavení. My si ovšem ukážeme výstup z druhé strany z vesničky Trevélez, která leží ve výšce 1486 m.n.m. a díky své poloze je známá kvalitními šunkami. Tato pochutina zde má ideální podmínky pro sušení a skladování. Zvykat si možná stejně jako my budete muset na podivný zápach, který se tu line snad z každého baráku. 

Zpátky ovšem k výletu. Jako výchozí bod volíme neplacené parkoviště v horní části vesničky u kterého se nachází i dětské hřiště a co je hlavní i pramen pitné vody. Odtud se vydáte směrem vzhůru po hlavní třídě až se napojíte na žlutou turistickou trasu, která vás povede mezi pastvinami zatím do celkem mírného kopečka. To se ovšem změní zhruba po 4,5 kilometrech, kdy se cesta stočí na levou ruku a celkem nemilosrdně se zakousne do prudkého svahu hory. Vydechnout vám dá až po dalších 4 kilometrech, kde se na okamžik narovná v sedle u Laguna Hondera. Tady máte poslední možnost nabrat síly, doplnit pitnou vodu a navíc se pokochat fascinujícím výhledem. Na jedné straně je vidět mohutný vrchol Mulhacén a na druhé krásné údolí s malým vodopádem pod vašimi nohami. Nahoru to je již pouhých 2.5 km, ale vzhledem k dosavadní náročné cestě a nadmořské výšce, vám síly budou zcela jistě docházet. 

Ze sedla to je už pouze po kamenech a závěrečné metry dokonce po sněhu. Teplota ovšem zůstává stále příjemná, ale určitě si sebou do batohu vezměte nějakou tu bundu. Nahoře to totiž velmi často fouká a pocitová teplota tak celkem rychle klesá. Já jsem celou cestu absolvoval v běžeckých botách, kraťasech, dlouhém tričku a větrovce. Po 90 % cesty to zcela stačilo, ale na vrcholu by to chtělo bundu navíc a možná i dlouhé kalhoty. Zpátky máte možnost se vrátit stejnou cestou a nebo si udělat delší okruh. Ten vede přes Mulhacén II a vetší část cesty je pod sněhem. Ovšem i to se dá zvládnout.Na tento výstup jsme se vydali bez Matýáše každý zvlášť, neboť se nám zdál velmi náročný. To se i potvrdilo a může oba dva říct, že se jednalo o naší nejnáročnější trasu během celého cestování. Nicméně i když je trasa velmi náročná, nejsou na ní žádné technicky těžké pasáže. K jejímu zdolání tak opravdu potřebujete jen a pouze vaší fyzičku a i když tato hora vám jí řádně prověří. Výstup na Mulhacén stojí rozhodně za to.