Rakousko - země průzračných jezer

Země, která nás svojí přírodou okouzlila již před třemi lety při naší první návštěvě. Zvláště pak oblast okolo jezer na okraji rakouských Alp. Tento rok jsme se sem vrátili a chtěli prozkoumat místa, která jsme tehdy nestihli navštívit.

První noc pod kočičí horou

Z Chrastavy u Liberce vyrážíme v sobotu dopoledne a zhruba po 7 hodinách jsme na místě. S parkováním přes noc nám opět pomáhá již osvědčená aplikace. První noc v dodávce po více jak roce je znovu perfektní a všechny budí až sluníčko pronikající střešním okénkem našeho domku na kolečkách. Když zcela procitneme, slyšíme z venku už řádný šrumec. Na parkoviště se totiž začínají sjíždět první turisti, kteří se chystají vyrazit na okolní vrcholky hor. I my jsme si toto místo nevybrali náhodou a po vydatné snídani se také připravujeme na naší první túru. Ta by nás měla zavést k horskému jezírku a pokud nám síly dovolí, tak i na vrchol Kočičího kamene. Tak totiž zní český překlad kopce, na který míříme. Zvesela vyrážíme a po několika kilometrech cesty lesem se před námi otevírá krásné údolíčko, v jehož středu se třpytí vodní hladina malého jezírka Laudachsee. Teplota vzduchu se na sluníčku celkem rychle šplhá přes 20 stupňů a tak nás velmi těší skutečnost, že koupání v této průzračné vodě je kupodivu povoleno. Respektive nejsou zde zákazové značky a to znamená honem rychle do vody. Dalším milým překvapením je její teplota, která je vzhledem k nadmořské výšce velmi příjemná a poskytuje tak parádní osvěžení. Zhruba po půl hodině se musíme přemáhat, abychom opustili tuto oázu relaxace a v našem výletu pokračovali dále. Za několik okamžiků už ukusujeme první náročné metry stoupání na náš vrchol a i když se nejedná o bůh ví jak veliký kopec, převýšení na pár kilometrech je opravdu výživné. Naštěstí se zde nachází několik zajímavých lezeckých pasáží a tak cesta vzhůru rychle ubíhá. Po 2,5 hodině lezení, šplhání a funění jsem na vrcholu Katzensteinu ve výšce 1349 m.n.m. Probíhá již tradiční vrcholové focení a také sladká odměna, která je hlavně pro mě a Matese hnací silou v kritických okamžicích výstupu :-) Cestou nazpět se ještě jednou chladíme v příjemné vodě jezera a pozdě odpoledne jsme zpátky u auta.

Přírodní park uprostřed krásné přírody 

Ještě tentýž den se přesouváme k prvnímu z rakouských jezer a tím je Traunsee. Jedná se o druhou největší vodní plochu této země, která místy dosahuje hloubky až 191 metrů. Neplacených míst na stání je tu bohužel málo a tak pro dnešní večer volíme placené parkoviště ve městečku Gmunden. Cena je 8 euro za den a noc je zdarma. No a jelikož následující dny se sluníčko opravdu činí, trávíme většinu dní u vody s naším novým cestovatelským přírůstkem. Tím je třímetrový paddleboard, na který se v pohodě vejdeme všichni tři i s batohem. Třetího dne se však zcela jasná obloha zatahuje a tak vyrážíme do nedalekého Wildparku Grunau. Vstupné je 12 eur za dospělého a 6,5 za dítě. Rozloha parku je obrovská a navíc díky špatnému počasí jsme v něm téměř jedinými návštěvníky. U vstupu si za jedno euro kupujeme velký pytlíček s krmením pro místní faunu a vyrážíme na celkem velký okruh. Prvními zvířaty, které spatříme, jsou tajemní vlci a v dálce odpočívající medvěd hnědý. Hned na první pohled je vidět fantastický ráz krajiny, do kterého je tento park vsazen s dostatečně velkými a pestrými výběhy. Nějak takhle si představuji park pro divoká zvířata. Navíc celou krajinou protéká úžasně čistá řeka Alm plná ryb, kachen a hus. Trávíme zde velkou část dne, během kterého vidíme zajímavé druhy zvířat a vnímáme tu obrovskou odlišnost od městských zoologických zahrad. Naší návštěvu urychluje silný a hlavně vytrvalý déšť. Z parku se rovnou přesouváme dále. 

Jezero Attersee - ráj nejen pro milovníky paddleboardu

Motor dodávky se sotva ohřeje a my už znovu zastavujeme u o něco menšího Attersee ve městečku Steinbach. Zde je hned u břehu malé neplacené parkoviště zhruba pro 10 aut. Sice se nachází hned u silnice, ale do vody můžeme skákat rovnou z postele dodávky. Navíc 200 metrů odtud jsou velmi čisté veřejné záchodky. Během několika dnů, které tu trávíme, se stihneme pořádně projet na paddleboardu a také vylézt na okolní vrcholky, kterými jsou např. Hochleckenkogel 1691 m.n.m., Dachsteinblick 1559 m.n.m. a další. Všechny výlety mají jedno společné a to jsou úžasné výhledy na obě vodní plochy. Barva jezer z takové výšky je až neskutečně modrá a člověk žasne nad jejich velikostí. Pokračujeme dále, míjíme další neuvěřitelně modré jezero Mondsee a zastavujeme až u Wolfgangsee. U něj jsme již při první návštěvě Rakouska byli, ale odbyli jsme ho pouze jedním dnem a tak si ho nyní chceme užít více. Volných míst na přespání v autě zde opět moc není a tak první noc parkujeme v centru malého městečka Strobl. Sluníčko se během dnů čím dál více schovává za mraky a tak se koupeme čím dál méně. Co však nesvědčí radovánkám ve vodě, to svědčí radovánkám na skalách. Jako poslední výlet v Rakousku, a vlastně i celé naší letošní dovolené, je výstup na několik u sebe se nacházejících vrcholků Katrin, Elferkogel, či Hainzen. Kousek pod kopce vede lanovka a tak navíc můžeme malému splnit jeho dovolenkové přání, a tím je jízda lanovkou. Já tuto adrenalinovou zábavu nemusím, a proto volím běžecký výstup. Ráno se tedy přesouváme do města Bad Ischl k lanovce a po 1 a půl hodině se scházíme na její konečné zastávce. Odtud začíná velmi hezký okruh přes několik hor. Jedinou nevýhodou jinak úžasného místa je velké množství turistů. Nicméně dechberoucí výhledy, např. na ledovec Dachstein, za to stojí a vynahradí vám občasnou chůzi v kachním zástupu. Na závěr výletu si sedáme u stánku s občerstvením, kde si dáváme něco k pití s výhledem do dálek v ceně. Mates zase dostává od majitele lízátko zadarmo jako pozornost podniku. Nevím, jak to ten kluk dělá, ale budu se to muset od něj naučit. Dolů už jdeme po svých a užíváme si poslední chvíle v krásné přírodě, bez kterých bychom si už nedokázali naše dovolené vůbec představit. A protože čas na krásných místech běží nějak rychleji, naše kratouňká pohádka pomalu končí. Měl nás čekat ještě poslední víkend na tomto úžasném místě, ale předpověď počasí na něj slibuje vydatný déšt a tak zítra večer pojedeme domů. No a aby si také ještě pořádně užil Mates, jdeme druhý de navštívit zábavný park Abarena, kolem kterého jsme několikrát jeli. Park je z jedné části v budově a z té druhé je tvořen venkovním prostorem, kde se nacházejí nejrůznější vodní atrakce. Nakonec opouštíme brány parku až hodně odpoledne a vyrážíme vstříc domovu.

Co říci na závěr? Rakousko nás opět nadchlo a i tentokrát nám dalo ochutnat ze svého přírodního menu plného těch nejlepších dobrot. Čistota přírody, zvláště jezer, je až neskutečná a pro nás je to jasný důkaz, jak si tato země na rozdíl od jiných států svojí přírodu cení a stará se o ní.
Věřím, že se sem opět za nějaký čas vrátíme, protože tenhle kousek země má stále co nového nabídnout a je zde stále co obdivovat.