Cesta po Slovensku plná úžasné přírody

09.08.2022

Zabaleno, nakoupeno, a tak opět po 6 letech vyrážíme k našim sousedům na Slovensko, kde naše záliba v turistice začala. Vyjíždíme, jako už obvykle, ve večerních hodinách, aby Matyáš co nejvíce cesty prospal. Zhruba po 5 hodinách jízdy projíždíme Rožnovem pod Radhoštěm a jelikož jde spaní už i na nás, rozhodneme se tady zastavit a přespat.

Druhý den po půldenní prohlídce místního Valašské muzea přírody už opět uháníme dál. Chvilku na to přejíždíme opuštěné státní hranice Slovenska a míříme k naší první zastávce, kterou je Kralovanské jazero. To se nachází na samém okraji Národního parku Malá Fatra. Pozdě odpoledne jsme na místě a jelikož je venku stále ještě celkem vedro, jdeme se podívat, zda se dá vykoupat. Voda je čistá a navíc spolu s úžasnou okolní krajinou je tenhle zatopený lom opravdu krásným místem. Po parádní koupačce přejíždíme na místo pro přespání a už se chystáme na zítřejší první výšlap ve slovenských horách.

Vzhůru do hor.

Ráno se vracíme opět k jezeru, odkud začíná naše dnešní trasa. Z vesničky Šútovo se vydáváme po modré značené cestě vzhůru. V polovině cesty míjíme krásný Šútovský vodopád, kde si dáváme malé občerstvení. Zhruba po 4 hodinách jsme nahoře na vrcholku Steny-južný vrchol ve výšce 1625 m.n.m. Odtud se přes Hromové dostáváme do dnešního cíle výletu a tím je vrchol Chleb vysoký 1646 m.n.m. Na něm už je celkem dost turistů, neboť kousek odtud jezdí lanovka, a to vždy a všude znamená velké zahuštění prostoru. Ještě kousek jdeme po hřebenovce a pak už se po zelené cestě vracíme zpátky do údolí. Opět po půl roce si užíváme úžasné horské přírody i výhledů. K dodávce dorážíme po 8 hodinách chůze a jelikož je stále velké teplo, jdeme se ještě vykoupat.

Ružomberok a jeho okolí.

Minulý den zde panovaly tropické teploty, a tak jsme ho celý strávili u vody v zatopeném lomu. Dnes jsme se už přesunuli kousek od Ružomberoku a to konkrétně do městečka Hrabovo. Tady máme v plánu další výlet zakončený koupáním v místní vodní nádrži. I dnes jsou stále vysoké teploty, a tak jsme rádi, že velká část trasy na vršek Sidorovo vede lesem, který nás chrání před sílou slunečních paprsků. Lehce po poledni se vracíme zpět a už se nemůžeme dočkat, až se schladíme. Když však přijdeme k vodě, její stav nás trošku zarazí. Nejsme žádní cimprlíci, ale tohle se nám moc nelíbí. I přes její špatnou kvalitu se v ní koupe celkem dost lidí. Matymu se voda také moc nezamlouvá, ale i tak ji chce vyzkoušet. Nechám se tedy od něj přemluvit a jdeme se vykoupat. Když však do ní vkročíme, přes silnou mazlavou vrstvu na dně se téměř nemůžeme udržet na nohou a když se k tomu přidává slabý zápach, po pár metrech se otáčíme a jdeme ven. Jako malou útěchu pro Matese za nevydařené koupání máme pro něj jízdu v elektrickém autíčku.

Vodní ráj s názvem Tatralandia

Po včerejším výstupu dnes volíme odpočinkový den v nedalekém Aquaparku s názvem Tatralandie. Vstupné je na celý den 30 euro na osobu (děti do 6 let zadarmo) a k dispozici je několik druhů bazénů a spousty vodních atrakcí. I přes její obří rozlohu je brzy park zaplněn lidmi a na atrakce se tak čekají nekonečné fronty. Pokud člověk nechce strávit půl dne čekáním, může si na vybraných atrakcích ještě připlatit několik eur a fronty tak obejít. My této možnosti využíváme hned několikrát, jinak bychom se na některé tobogány vůbec nedostali. Vše lze platit formou čipu v hodinkách, které u vstupu dostanete, což se mi zdá jako super řešení. Člověk tak nemusí s sebou tahat peněženku, či nějaké žetony. Co se týče bazénů, tak těch je zde hned několik druhů. Od termálních, dětských brouzdališť, bazénů s barem až po bazén pro potápění v brýlích. Všude se však musí počítat s velkým počtem lidí. Brány Tatralandie opouštíme zhruba kolem 18h, možná ještě více unavení než předchozí den 😊.

Zase do hor

Jelikož včerejší regenerace neproběhla úplně dle našich představ, rozhodli jsme se dnešní túru malému trochu ulehčit. Na plánovaný vrchol Chopok tak pojede s Markét lanovkou. Já, jelikož tento druh cestování nemusím, volím pro dnešní den výstup běžecký. Sraz bude nahoře u východu z lanovky. Hned po snídani tedy vyrážíme každý svojí cestou a zhruba po dvouch hodinách se potkáváme na Chopoku 2023 m.n.m. Rychle se jdeme podívat na jeho vrchol a pak už kvapem opouštíme toto lidmi přecpané místo a vydáváme se po červené trase pěknou hřebenovkou. Ta vede přes okolní vršky Dereše, Polana a po několika kilometrech nakonec padá zpátky do údolí. Všude podél cesty je spousta borůvek a v nižších polohách i stejné množství malin. Nepamatuji si, abychom se někdy s Matesem těchto sladkých plodů přejedli. Prostě tomuto výletu nechybělo opravdu nic.

Návštěva slovenský ráje

Naše cestování se přehouplo do své druhé poloviny a my se tak ocitáme v ráji této země. Stejně jako před 6 lety se i dnes vydáváme asi po té nejznámější cestě, Suché Belé. Jediný rozdíl je v tom, že ji letos s námi absolvuje náš pětiletý syn. Jsme moc zvědaví, jak se mu trasa korytem řeky bude líbit.

Hned po pár metrech je nám patrný veliký rozdíl v množství vody, která je oproti minule velmi malá. Tekoucí řeku tak nahrazuje slabý potůček. Ovšem ani to nemůže zkazit kouzlo tohoto nádherného místa. Přechody po dřevěných lávkách a šplhání po žebříčcích se Matyášovi moc líbí a z celé cesty je naprosto nadšený. Pro nebezpečné úseky máme s sebou pro malého opět jištění, abychom vše měli pod kontrolou. Jediné, co bych provozovatelům vytknul, je celkem žalostný stav některých lávek. Spousta uhnilých, či zcela chybějících stupínků jsou v některých místech celkem oříškem a zbytečně se zde riskuje zranění turistů.

Na závěr výletu si v místní restauraci dáváme výborné jídlo k obědu.

Zpátky ve Vysokých Tatrách

Ze Slovenského ráje už míříme do Vysokých Tater, ve kterých máme v plánu strávit několik dní a pokud dovolí počasí, tak i vylézt nějaké ty kopce. Jako stání volíme parkoviště hned u silnice kousek od Starého Smokovce, které nám zároveň poslouží jako výchozí bod pro naše túry. První dva dny vyrážíme s Markét na výlety každý zvlášť a oba dva si dáváme pořádně do těla. Já si volím okruh s výšlapem na Slavkovský štít a Markét hřebenovku přes Polský hrebeň a Sedlo Prielomu. Ten druhý se zatím věnuje Matyášovi a podniká s ním jen malé výlety, aby šetřil jeho síly na závěrečný společný výšlap. Ten si malej sám přál, a tak to bude taková tečka za naším cestováním po Slovensku.

Jako závěrečný cíl si nakonec vybíráme výstup na vrchol Kriváň ve výšce 2494 m.n.m. a ještě večer přejíždíme na parkoviště v jeho dosahu, kde se dá i přespat. Ráno v 5 hodin nás už budí ruch přijíždějících vozidel a před sedmou i správce parkoviště. Za stání na celý den mu platíme 5 euro a začínáme se chystat na cestu. Před 8 hodinou už tak stoupáme lesní cestičkou na náš dnešní cíl, který se v dáli tyčí nad našemi hlavami. Cesta nám celkem rychle utíká, a tak po 5 km se ocitáme na rozcestí v Krivaňskom žlabe. Odtud na vrchol začíná velmi zajímavá část trasy se spoustou lezeckých pasáží, které se malému náramně líbí. Z cesty je tak unešen, že celou její délku až nahoru zvládne po svých a poprvé zvládá celý výstup na vrchol zcela sám. Odměnou nám všem je úžasný výhled na téměř celé pohoří a jeho okolní štíty. Po krátkém občerstvení a vrcholové fotečce se vydáváme na cestu zpět přes Jamské pleso. Dolů si Matyáš vesele poskakuje a vůbec nemá zájem se nechat nést v nosítku. K dodávce se tak všichni dostáváme po celodenním pochodu s 15 kilometry v nohách.

Loučení se Slovenskem

Opouštíme úžasnou oblast Slovenska a vracíme se domů. Jsme moc rádi, že jsme se na toto nádherné místo opět po čase vrátili a mohli místní krajinu ukázat našemu malému cestovateli. A i když jsme tu byli pouze na 14 dní, stihli jsme toho celkem dost. Navštívili jsme NP Malá Fatra, Slovenský ráj a NP Nízké a Vysoké Tatry. Zavítali jsme rovněž i do několika termálních bazénů a dvou aquaparků. Odvážíme si s sebou opět krásné vzpomínky a mnoho zážitků. Navíc je vidět, že už i Matyášovi se turistika dostala pod kůži a každý výlet, či výšlap si velmi užíval. Máme radost, že se nám daří mu předávat tuto lásku k přírodě.

Ahoj Slovensko, určitě se v budoucnu ještě uvidíme............